Prostějov - sv. Petr a Pavel

Římskokatolická farnost svatého Petra a Pavla Prostějov
IČ: 44160135
Lidická 1894/1a
Prostějov
79601
tel.: viz statutární zástupce
email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
farnost je sídlení - kněz bydlí ve farnosti
 

Statutární zástupce

administrátor
ThLic. Pavel Maria Čáp SDB
tel.:732656997
 
ve farnosti působí trvalý jáhen Mgr. Karel Valtr (bytem Pěšinova 18, 796 01 Prostějov; tel: 582 336 009)
 
ve farnosti na adrese Lidická 1894/1a dále bydlí:
ThLic. Antonín Pražan ThD., SDB, vyučující na CMG
ThLic. Ladislav Banďouch SDB, kaplan CMG, ZŠ a MŠ
Mgr. Emil Matušů SDB, farář Prostějov-Vrahovice, exkurendo administrátor Smržice

Výpis z rejstříku evidovaných právnických osob MK ČR

odkaz na výpis

Historické matriky

farnost historické matriky nemá

Farní kostel

svatého Petra a Pavla (dříve filiální hřbitovní kostel farnosti Povýšení svatého Kříže)

Farní kostel sv. Petra a Pavla byl benedikován  29. 6. 1731 prostějovským děkanem Janem Birhelem.

Historie

Historie

Kostel byl považován za nejstarší v Prostějově na základě svého starobylého titulu a na základě domněnky, že v jeho okolí stávala původní ves Prostějovice, ze které se koncem 14. století stalo město Prostějov. (První zmínka o Prostějově je z roku 1141 v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, ve kterém jsou uvedena jména obcí, patřících hlavním kostelům moravské diecéze). Archeologický průzkum však nezjistil v blízkosti kostela stopy po osídlení z té doby. Dnes převládá názor, že původní obec Prostějovice ležela dále na západ, v místě dnešního Žižkova náměstí a západní části náměstí T. G. Masaryka.


První písemná zmínka o kostele sv. Petra a Pavla je z roku 1475 v Nejstarší městské knize prostějovské. Po tomto datu jsou písemné zprávy o kostele i faře již častější. Jaká byla původní podoba kostela, jehož založení odhadujeme na 12. až 13. století nevíme. U kostela byl nejstarší prostějovský hřbitov. Až do roku 1763 se pohřbívalo také v kostele. Význam kostela klesl koncem 14. století po založení augustiniánského kláštera s kostelem. V 15. století kostel vyhořel. Po dokončení obnovy kostela sv. Kříže, zničeného husity v roce 1430, byla samostatná farnost u sv. Petra a Pavla v roce 1588 zrušena a kostel se stal filiálním. Dle záznamu ve Wolného Moravské církevní topografii z roku 1857 víme, že kostel měl rozměry 22,5 x 7,5 m. Jeho výška byla 9,4 m. Byl zděný. Měl nízkou věž se třemi zvony. Kostel měl sedm oken, čtyři v lodi a tři v presbytáři. Strop byl dřevěný, rovný a malovaný. Také kůr byl dřevěný. Kněžiště bylo klenuté. Kromě hlavního oltáře byly v lodi ještě dva boční oltáře. Bylo v něm také několik náhrobků a na zdech byly nápisy. V kostele bylo rozvěšeno 15 obrazů.


V letech 1728 až 1730 byl původní kostelík celkově přestavěn a rozšířen nákladem kyrysnického důstojníka v. v. a prostějovského měšťana Prokopa Františka Pumra (1671-1734). Pod kostelem byla při přestavbě vybudována krypta. Přestavěný kostel měl novou vysokou věž. Hlavní oltář byl dřevěný a v roce 1731 na něj bylo umístěno vzácné sousoší „Poslední večeře Páně“ od významného olomouckého sochaře O. Zahnera (1675-1752), zhotovené po roce 1703. Za oltářem byl obraz Panny Marie svatotomášské. Později byl nahrazen oltářním obrazem sv. Petra v okovech. Došlo tak k nesouhlasu zasvěcení kostela s hlavním oltářem. Teprve v roce 1736 byl první boční oltář na evangelní straně lodi zasvěcen patronům kostela sv. Petru a Pavlu. Kostel byl po přestavbě benedikován prostějovským děkanem Janem Birhelem dne 29. 6. 1731. Svědčí o tom letočetný nápis nad hlavním vchodem do kostela.


V roce 1740 byla věž kostela stržena silnou vichřicí. Místo ní byla postavena jen věžička ve tvaru nízkého čtyřbokého jehlanu, která byla na kostele dvě stě let. Až v roce 1940, při celkové opravě kostela, byla tato věžička nahrazena současnou zvýšenou věží s kopulí, dle návrhu brněnského architekta Klaudia Madlmayra.


Starý prostějovský hřbitov, který se rozkládal kolem kostela byl obehnán zdí. Byl několikrát rozšířen a v roce 1726 byla u severozápadní strany kostela vybudována hřbitovní kaple sv. Lazara. Jde o volně stojící stavbu, šestiúhelníkového půdorysu v raně barokním slohu. Na starém hřbitově se pohřbívalo až do roku 1900, kdy byl otevřen nový hřbitov na Brněnské ulici.


V roce 1941 byl dřevěný hlavní oltář nahrazen novým mramorovým oltářem dle návrhu K. Madlmayra, který dne 29. 6. 1941 posvětil Dr. Oldřich Karlík, generální vikář Arcibiskupství olomouckého.


Na věži kostela je nejstarší zvon v Prostějově z roku 1506. Váží 300 kg. Je zasvěcen sv. Petru a Pavlu. Na věži byly celkem čtyři zvony, tři z nich však byly zrekvírovány za 1. a 2. světové války.


Od roku 1934 působí při tomto kostele Společnost Božského Spasitele – salvatoriáni. Ti dosáhli obnovení samostatné farnosti v roce 1938. Jejich působení bylo násilně přerušeno za 2. světové války nacisty (v roce 1942 byl v kounicových kolejích v Brně popraven salvatorián P. ThDr. Metoděj Mičola) a za komunistického režimu, kdy jejich správu přerušila násilná likvidace řádů v roce 1950. Samostatná farnost a salvatoriánská správa byla obnovena v roce 1990, kdy byla vyfařena z farnosti Povýšení sv.Kříže. Salvatoriáni mají v Prostějově svůj provincialát.


Zpracoval PhDr.Mgr.Karel Kavička